Adventní sborový dopis 2023

Adventní sborový dopis 2023

Českobratrská církev evangelická v Opatovicích

Anděl řekl pastýřům: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. (Evangelium podle Lukáše 2,10-11)

Milí bratři a milé sestry, milí přátelé,
znáte Islandskou povídku Advent? Vypráví se v ní příběh starého pána jménem Benedikt, který má takový zvláštní adventní zvyk. Již dvacet sedm let se vydává vždycky na začátek adventu do hor hledat ztracené ovce.
Na Islandu se totiž ovce pásly volně na nezměrných planinách, akorát na podzim je pastevci sehnali pod střechu, aby neumrzly.
Pár ovcí však v horách vždycky zůstalo. Nikomu se kvůli nim nechtělo šplhat po kopcích a riskovat zdraví, ba i život. Jen Benediktovi. Nikdo neví, proč to dělal, ale zachraňoval ovce, které ani nebyly jeho.
Na všetečné otázky odpovídal prostě: „Vždyť ty ovce jsou taky Bí tvorové.“
Nedokázal je tam nechat. Vzal si je na odpovědnost. A každý rok jich pár zachránil. Bylo to takové jeho adventní putování.
Vyrazil na první adventní neděli dávno před svítáním. Pro jednou vynechal bohoslužby v malém drnovém kostelíku, jen si ráno přečetl v Bibli text o Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma. Představoval si u toho obrázek z Biblické dějepravy. Ježíš vjíždí mlčky a na oslátku. A tomu on dobře rozuměl.
Jak jinak! I Benedikt kráčel za svým úkolem mlčky a ponořen do svých myšlenek. A oslátko? Proč by ne? Nic živého ani neživého není přece tak nepatrné, aby nemohlo sloužit, aby nebylo posvěceno službou.
Jediné, co Benedikt nemohl pochopit, bylo, že lidé Ježíše nepoznali. On by ho hned poznal. Tím si byl jistý. A pak ten PJ smutný úsměv na obrázku! Jakoby se v něm už skrývalo to, co přijde.
Benedikt možná tak trochu jako Ježíš se vypravil do nepřátelského prostředí hledat pár ztracenců. Čelil mrazu a sněhové vánici. Cesta byla náročná. Navíc potkával další lidi, kteří potřebovali jeho pomoc. Někteří ji dokonce zneužívali.
Ale ať! Benedikt bez brblání pomohl všem. Pro jedny ovce nemohl přece nechat uhynout jiné. Tím se však zdržel. Přišlo špatné počasí a z obvyklé týdenní výpravy se stala pouť na celý advent. Došlo mu jídlo, sužoval ho mráz a jeho život visel na vlásku. Kvůli několika ztraceným ovcím...
Prý ta povídka je založena na skutečné události. Nevím. Ale jedná se o působivé zobrazení dobrého pastýře, jak o něm Bible mnohokrát mluví. Takhle nějak vypadá i Ježíšova cesta mezi námi. Přichází do nepřátelského kraje. Mezi lidi potřebné, vypočítavé i vyloženě zlé. A právě pro ně! Pro pár ztracenců, z nichž někteří o záchranu ani moc nestojí, nebo nemají odvahu Ježíše následovat. Nejednu ovci musel ten Benedikt i Ježíš sám lovit hned několikrát ze špíny, do které sama zapadla a nedala si říct. Ani vděku se nedočkali. A přece jim to stálo za to!
Pán Ježíš přichází kvůli nám a pro nás. To kvůli nám a pro nás riskuje svůj života. A nakonec ho za nás i položí. Není to jen romantický příběh islandského spisovatele, ale jedná se o zásadní událost celých dějin.
A tak si každý rok připomínáme tu Ježíšovu cestu a učíme se ho přijímat.
Přeji vám veselé a požehnané vánoce.

Pane, prosíme, přijď i k nám. Do našeho příbytku. Našeho života. Naší nouze i naší radosti. Amen.

Benjamin Kučera, farář

Svit hvězd uprostřed nekonečné rozlehlosti noční oblohy přesahuje hranice času. Když hvězdy tiše pozorujeme, mohou vyzařovat příběh naděje. Před lety se pastýři, když pásli ovce pod hvězdným, širým nebem, vydali k jeslím; mudrcové následovali kometu a putovali nejednoduchou cestou až do Betléma. 
Uprostřed shonu našeho světa upíráme pohled k nočnímu nebi a rozpomínáme se na naše společné lidství. Třpyt hvězd nás může vést k přemýšlení o významu našich vlastních cest. Mudrcové šli za hvězdou, která je dovedla až do Betléma. Naše životy se smí řídit paprsky, jež nám svítí na cestu… láskou, milosrdenstvím, smířením, Božím příslibem pokoje, spravedlností. V našem současném „Betlémě“ se tyto zásady mohou jevit jako pouhý záblesk uprostřed světa, kde panují katastrofy, válka, hladomor, kde mnoho lidí prchá ze svých domovů. Sledujme hvězdy a hledejme směr, který nás povede ke snaze dělat svět lepším a pamatovat na Boží příslib věrnosti. 
Nechť dokážeme v tomto adventním čase při pohledu na noční nebe rozpoznat světlo, které prozařuje temnotu, a vzpomenout si na pastýře a mudrce při objevování jeslí uvnitř našich srdcí. Nechť naše cesty následují zářící hvězdu naděje a příslib věrnosti, Pána Ježíše Krista. Stejně jako ti, kteří tenkrát šli za hvězdou, nechť dokážeme najít cestu skrze těžkosti, budovat vztahy se všemi putujícími a denně vyhledávat světlo, které prozáří ty nejtemnější kouty našeho světa.
Přeji všem klidný a pokojný adventní čas a radost z narození Pána Ježíše Krista.

Jaromír Drda, kurátor

K vánočnímu programu

Vážení a milí,
zveme vás na vánoční bohoslužby.