Bohoslužby 1Kor 1

Kázání pro Opatovice a Sázavku 16.10.2022

Vstupní slovo: ž 133
1. píseň: 131
1. čtení: Mk 9,33-37; 
2. píseň: 302
2. čtení: 1 Kor 1,10-17
3. píseň: 169
4. píseň: 578
Poslání: Mt 5,9
Požehnání: Požehnejž vám Hospodin a ochraňujž vás.
Osvěť Hospodin tvář svou nad vámi a buď vám milostiv.
Obratiž Hospodin tvář svou k vám a dejž vám svůj pokoj. (Nu 6, 25)
5. píseň: 416

Milí bratři a milé sestry,
V Korintu mají spory. Místní sbor se rozhádal, rozštěpil na několik skupin.
Já jsem dost rád, že tohle téma my tady dnes řešíme víceméně teoreticky. Nějaké drobné spory tu asi jsou, ale snad nic tak velkého.
Jen si to představte, že bychom se rozdělili, řekněme, na tři čtyři skupiny, tábory. Nemusí se ani hned jednat o otevřenou nenávist. Stačí, že každý bude mít pocit, že on má jasnou pravdu a ostatní se pletou. Dokonce bych řekl: pocit, že ostatní jsou horší křesťané.
Když se takové věci nechají rozjet, hrozně těžko se to napravuje.
Korintské spory jsou zatím v počátcích, ale apoštol Pavel už píše dopis, aby vše zavčasu urovnal a zodpověděl otázky. Dlužno dodat, že napoprvé se mu přes všechnu snahu nastolit smír nepovedlo. Jeho dopis však zůstává zajímavou a inspirativní výpovědí o Pavlově pojetí sboru a církve.
Ke korintskému sboru, nebo, jak oni říkali, církvi, měl Pavel úzký vztah. Zdejší sbor totiž osobně založil. Pokřtil sice jen pár lidí, ale zhruba rok a půl zde přebýval, kázal, hovořil s lidmi. Nejprve v synagoze, pak ho vyhodili, tak se přestěhoval do sousedního domu a v díle pokračoval. S mnohými se spřátelil. A mnohé taky naštval. Měl dokonce i oplétačky s úřady, ale dobře to dopadlo...
A pod jeho rukama, jeho přičiněním a péči, zde vzniklo silné společenství křesťanů. A taky dost neobvyklé.
Většina sborů té doby vznikala kolem synagog, první křesťané se rekrutovali především ze židů. Ne tak v Korintu. Drtivá většina křesťanů zde měla pohanský původ. Díky tomu nebyli tak přísně svázáni tradicí a příkazy SZ. Mnohem snáze tak dokázali přijmout Kristova slova, že sobota byla stvořena pro člověka, ne člověk pro sobotu. A třeba taky, že podstatnější je, co z člověka vychází, než co vchází – než předpisy o tom, co se má a nemá jíst.
Korintští byli také mnohem otevřenější působení Ducha svatého.
V jistém smyslu bychom se od nich my, co jsme ve víře vyrůstali, mohli učit.
Na druhou stranu jim ale chyběly pevné základy, a v mnoha otázkách byli bezradní. Jejich jednání a chování bylo proto nezřídka už za hranou.
A taky se snáze nechali unést různými duchovními proudy a učiteli.
Zkrátka – nechybělo jim nadšení. Někdy ale až příliš.
Snad na to měl vliv i charakter města Korint. Zdejší obyvatelé obecně neměli hluboké kořeny. Celé město bylo znovuvystavěno teprve nedávno. Lidé přišli ze všech koutů říše. Rychle zde však vyrostlo velkoměsto, hlavní město provincie, centrum obchodu. Sídlo velice barevné a multikulturní. A taky poněkud nevázaných mravů a složité pověsti.
Tolik názorových proudů, tolik věr, tolik sociálních skupin – a udělejte z toho církev, sbor, jedno společenství.
Když vedle sebe mají sedět milionáři i otroci, lidé ze severu Evropy i z Orientu, tak to není snadné.
Přitom se jedná o krásný obraz nebeského království. Takhle nějak to bude v nebi. - Na barvě kůže nezáleží. Chudí i bohatí. Pán i kmán. A nikdo nebude mít navrch. Všichni svorně - Jeden Pán, jedna víra…
O totéž bychom se měli snažit i v církvi. Víra by měla spojovat lidi napříč sociálními skupinami. A jde to! - I velice rozdílní lidé mohou ve víře tvořit jedno společenství. Mít se rádi. Mít spolu o čem hovořit.
Milionář i otrok, traktorista i advokát – V řadě našich sborů alespoň náznakem něco takového potkáte.

Jenže zároveň se to snadno stane zdrojem sporů, zášti a povýšenosti.

A k tomu si připočtěte, že taky občas dojde k výměně kazatele. Pavel odešel a přišli jiní.
S tím máme bohaté zkušenosti – každý farář káže trochu jinak, má jiné důrazy, jiná oblíbená témata. Doufejme, že se shodujeme alespoň v základech.
A určitě znáte nebo si umíte představit, že když přijde nový farář, úplně jiný než starý, tak někomu to třeba vyhovuje, ale jiné to štve. A už je oheň na střeše. I tady u nás by mohl někdo přestat chodit do kostela, že třeba nejsem dost jako Batelka nebo jako Potočkovi. Jsem rád, že tohle nás tady minulo.

V Korintu se takhle část lidí začala brzy hlásit k jistému charismatickému kazateli Apollónovi. Jiní se odvolávali na apoštola Petra coby hlavu všeho křesťanstva. Nemalá část se dál držela Pavla – koneckonců od něj přijali víru. A byla zde i skupina, kt. hlásala: A my jsme Kristovi.
To je zajímavé - My jsme Kristovi – tomu formálně nelze nic vytknout.
Tak by to mělo být. Jsme především a hlavně Kristovi. I slovo „křesťan“ ve většině jazyků pochází od slova Kristus. Jsme kristovci.

Jenže… Když ostatní říkají: My jsme Pavlovi, my Apollonovi, my Petrovi a tihle prohlásí: A my jsme rovnou Kristovi, pak to trochu zní, jakože ostatní Kristovi asi nejsou. My jediní jsme ti správní!
A to je průšvih.

Pavel se ohradí proti celému tomuto sporu. Nejde mu jen o vlastní jméno a autoritu. Řeší jednotu církve.
Já osobně Pavla nikdy nepovažoval za velké diplomata. On obecně zřejmě nebyl kdovíjaký řečník, ani na pohled charismatická osobnost či rozený vůdce… Vedle Apollóna či Petra se neměl moc čím předvést. A přece zanechal hluboký otisk v církvi už napořád.

Na tomto místě si ovšem počíná velice moudře. - On se nevymezuje proti ostatním skupinám, ostatním kazatelům, proti Apollónovi ani Petrovi. Ostatně ti do toho sporu nejspíš byli zataženi proti své vůli.
Ale kdyby se proti nim ohradil, jejich následovníky by urazil a rozpor by se ještě prohloubil.
Pavel zde však odvážně shodí svoji vlastní autoritu - Copak jsem já byl za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni v mé jméno? Jakoby říkal: Vždyť já jsem nikdo. Proč vytváříte nějaké Pavlovské křídlo církve. A teprve druhým dechem bychom mohli dodat: Proč vůbec vytváříte nějaké skupiny, frakce. Proč se štěpíte a hádáte?

Vždyť všichni jste Kristovi. Nejen ti, co se tak označili.
Kristus byl ukřižován za nás za všechny. Ať už nás pokřtil či vzdělával jakýkoliv farář, dokonce v jakékoli církvi.
A když bychom četli dále – tak ano, jsou mezi námi bratři a sestry silnější i slabší ve víře. Lidé nadáni velkými dary i dary nenápadnějšími.

Ale právě ti nadaní, ti ve vedoucích pozicích, ti oblíbení, si musejí zvlášť připomínat, že kdo chce být velký, má být poslední a služebníkem všech.
Pavel a vůbec leckterý apoštol či misionář až po dnešek by se mohl snadno stát náboženským guru, vůdcem, papežem své vlastní církve.

A křesťané obecně poměrně snadno sklouznou k tvrzení: My jsme ti jediní správní, nebo alespoň ti nejlepší, nejsprávnější křesťané.

To už ale má s Kristem pramálo společného. I kdyby si dali vzletný název… třeba: Ta jediná pravá církev Kristova. I kdybychom se odvolávali na sebelepšího faráře a učitele.

Vždyť všichni jsme kristovci.

Pane Bože, prosíme dávej nám moudrost a lásku, abychom si sami o sobě ani o své víře nemysleli příliš. Abychom se ti nevzdalovali a netrhali společenství tvého lidu. Prosíme nauč nás přijímat druhé, nacházet společná témata. Společnou radost z víry. Amen.