Bohoslužby 1Kor 1 podruhé

Kázání pro Opatovice 23.10.2022 - Moudrost a bláznovství

Vstupní slovo: ž 111,10
1. píseň: 146,1-4
1. čtení: Iz 44,24-25a
2. píseň: 313
2. čtení: 1Kor 1,18-29
3. píseň: 787
4. píseň: 573
Poslání: Jr 9,22-23
Požehnání: Fp 4,7
5. píseň: 426

Milí bratři a milé sestry,
Není mezi vámi mnoho moudrých ani urozených… - to je můj docela oblíbený verš. A ne proto, že bych snad chtěl někoho urazit! To vůbec ne! Zdá se mi však, že krásně vyjadřuje NAŠI pozici před Bohem.
Pavel tato slova píše do Korintu. Do sboru, ke kt. měl hluboký vztah, a kde zrovna panovaly spory. Lidé se hádali právě i o Pavlovu autoritu. Za těchto podmínek jim napsat něco takového, je docela odvážné.
Pavel zde asi naráží na fakt, že velkou část Korintského sboru tvořila chudina a otroci. Lidé spíše nevzdělaní. - Pouze tedy konstatuje stav věcí. Tak to prostě je.
Ale zní to divně.
Naštěstí to Pavel rozvypráví a vzniká tak zvláštní úvaha o moudrosti a bláznovství. - Normálně se všude velebí moudrost. A to i v Bibli. Pavel však najednou vyvýší bláznovství. - Dost odvážný krok.
Asi ale dost záleží na tom, co považujeme, nebo co se považuje, za moudrost a co za šílenost, bláznovství.

Ve SZ se za moudré považuje - počítat ve svých plánech s Bohem, důvěřovat Bohu, být k němu a jeho zákonu uctivý. A naopak - odmítat Boha, jeho zákony, jeho vliv na svět, je podle SZ naprosté bláznovství. 
Takové „bláznovství“ asi Pavel chválit nebude... Navíc v Korintu biblické pojetí moudrosti a bláznovství asi moc neznali. Málokdo měl židovské kořeny a málokdo znal SZ.
Moudrost a hloupost rozlišovali spíš podle světských měřítek - Za moudrého by označili prostě vzdělance, filosofa, badatele. Člověka, kt hledá moudrost a rozvažuje o vznosných tématech. Blázna pak chápali prostě jako člověka duševně méněcenného, hloupého.
Takové pojetí je docela běžné i v našich časech.

Problém ale nastává, kam zařadit křesťanství, případně náboženství obecně.
Za minulého režimu měli dost jasno: Moudrý byl vědecký světonázor. Náboženství pak jen hloupé pohádky pro děti. Přitom nám podsouvali i věci, kt. my vlastně ani nevěříme nebo kt. nejsou podstatné.
Hlavně ale správným vzděláním budou tyhle „pověry“ prý odstraněny. - V tomhle naštěstí neuspěli.

V době apoštola Pavla nebyli lidé takhle přízemní. Spíš naopak. Materiální svět viděli zpravidla jako něco méněcenného. Nechci tu zabředávat do filosofie, ale správný filosof, badatel se tehdy příliš nestaral o pozemské věci, ale zkoumal ta velká témata, duchovní ideály – spravedlnost, lásku… Například - oni neměli problém s ideou jednoho Boha.
Jim paradoxně křesťanství připadalo příliš přízemní. Že by Bůh s velkým B, ten ideál všeho dobra, moudra a krásy... sestoupil na zemi, a vůbec se zabýval malichernými starostmi smrtelníků? Natožpak, že by přijal tělo, narodil se z ženy a zemřel na kříži? A ještě, že by se potom nechal znovu do tohodle světa vzkřísit – to jim podobně jako komunistům připadalo jako pohádky pro děti. Pro primitivní národy… Pro hlupáky a blázny.

A Pavel se toho chytí - Jsme za blázny? Jestli víra ve vzkříšeného Krista a v Boha, kt. se stará o svůj lid, jestli tohle je bláznovství, tak klidně buďme za blázny.
Pavel tady nevelebí ignoranci a nevzdělanost. Ani hloupost. Natožpak bezbožnost. Vůbec ne! On vyzdvihuje zbožnost, kt. je schopná unést urážky a nepřízeň.
Naopak spolu s proroky vidí mezery v té lidské tzv. moudrosti. Když si o sobě myslí příliš. A přitom na Boha nebe ohled a v dějinách a světě nevidí Boží milosrdenství a slávu.

I když… někteří ji vidí. Vědci i v naprosto technických oborech jako je astronomie nebo biologie, občas narazí na hranice lidských možností. Na takové věci, že člověk prostě musí sednout na zadek a sklonit se před věčností.
Některé toto poznání přivedlo až k víře.
A podobně mnozí filosofové skrze velká témata, velké ideály a myšlenky nakonec dospěli k víře v osobního Boha a vzkříšeného Krista.
Krásně o tom vypráví spisovatel a myslitel C.S.Lewis. Jak šel od naivní dětské víry k ateismu, pak k filosofickému pojetí neosobního univerzálního Boha, až se nakonec došel zase ke křesťanství. Pod dojmem této zkušenosti napsal řadu úžasných knih.
Jenomže tenhle oblouk udělali jen někteří. A pro své kolegy kolikrát byli za blázny.

Ještě je tu jedna skupina, kt. víra v Krista přišla jako bláznovství. A byli to lidé už věřící. Totiž židé. Podle nich měl totiž mesiáš osvobodit Izrael, vládnout národům, napravit svět atd. A ne umírat na kříži. - Že by se Bůh Izraele nechal v Kristu popravit… to bylo židům rovněž nepřijatelné. Bláznivé.
Oni čekali zázrak. Ale kdo ví, jestli by pomohlo, i kdyby Ježíš sestoupil z kříže?

Když o tom všem apoštol Pavel píše, dost možná má před očima přímo konkrétní lidi a proudy v Korintu. Mezi adresáty.
Například už se objevovali lidé, kt. tvrdili, že správný křesťan má po vzoru Kristově předvést nějaké zázraky – uzdravovat, vyhánět démony, chodit po vodě… Jinak není pravým křesťanem. - Takový názor potkáte i dnes.

A já se přiznám bez mučení, že já žádné takovéhle kousky neumím. Jestli někdy skrz má slova nebo modlitbu Pán Bůh něco udělá… to je v jeho režii.
Méněcenným křesťanem se však proto necítím.

A podobné to bylo s moudrostí. - Do Korintu přicházeli i lidé, kt. tvrdili, že přináší tajnou moudrost, vyšší poznání, kt. Ježíš svěřil jen některým. Jen si to představte! - Není zapsaná v Bibli. Skoro nikdo ji nezná. Ale když se k nám přidáte, tak vám ji prozradíme taky!
I to se objevuje dodnes. Obvykle ale jde o naprosté nesmysly.
Apoštol Pavel, pokud víme, nikdy nepředával nějakou tajnou nauku určenou jen pro některé uši. Ani se nikdy moc nevěnoval konání zázraků. Vedle kazatelů, kt. do Korintu přišli po něm, tak mohl působit jako chudý příbuzný.

Ale i tady platí – no tak budu klidně za blázna, s prominutím za blbce, a otloukánka. A přece mohu být křesťanem.
Protože mezi Pavlovými čtenáři, posluchači, mezi křesťany, takových zázračných lidí opravdu mnoho nebylo a není. I kdyby ty zázraky a moudrost byly pravdivé.
Křesťanství je právě a možná hlavně i pro ty, kt. se nemají z pohledu světa moc čím předvést. Nejsou (nejsme) méněcenní.
To ještě neznamená, že si můžeme v blažené nevědomosti válet šunky. - Jako křesťané máme povinnost taky hledat moudrost, vzdělávat se, přemýšlet o Božím slovu.
A jsme-li nadáni něčím víc, o to větší máme zodpovědnost.

Ale podle Pavla nemusíme být všichni velcí filosofové, znát tajné učení, či se stát nějakými divotvorci. O to přeci vůbec nejde. Naší předností je, že kážeme Krista ukřižovaného. - Naší silou je Bůh, kt. si nedrží odstup a tajnosti, ale kt. přichází a sestupuje. I do našeho dna. Byl a bude klidně za blázna, tak jako my jsme někdy za blázny.
A to úplně stačí.
Díky Bohu!

Pane Bože, díky, že u tebe jsme přijati, a nemusíme přitom být žádní machři. Máš místo pro každého z nás. Tak jen dej, abychom tvou milost nezaměňovali s bezcenností. Abychom si jí a tebe uměli vážit. Amen.