Bohoslužby 1Kor 4

Kázání pro Opatovice a Číhošť 6.11.2022 - Čekali něco jiného

Vstupní slovo: ž 147,7-10
1. píseň: 246
1. čtení: 1Kor 4,1-6
2. píseň: 316
2. čtení: 1Kor 4,9-14
3. píseň: 320
4. píseň: 401
Poslání: Mt 7,1-3
Požehnání: A pokoj Boží převyšující každé lidské pomyšlení budiž se všemi námi. Amen.
5. píseň: 411

Milí bratři a milé sestry,
již potřetí se vracíme k dopisu apoštola Pavla do Korintu.
A mohli byste se ptát: Proč? Co my máme společného s městem Korint někdy před 2000 lety?
Jedná se o úplně jiné prostředí, jinou společnost, jiný čas, ale něco zůstává stejné. Na stránkách Bible, v těch textech velice starých, stále nacházíme moudrost, která má co říct i do našich časů. Tak snad se to i dnes povede.

Korint bylo velké město. Významné obchodní centrum. Lidé tam přicházeli ze všech koutů říše a vznikala tak pozoruhodná směsice národů, kultur, názorů a náboženství.
Svým způsobem je to dnešní době docela podobné. Celý svět je propojený jako nikdy. I díky internetu.
Můžete se inspirovat názory a náboženstvím různých kultur, z různých částí světa. Nést do takové společnosti křesťanství může být velice inspirativní, zajímavé, dobrodružné, ale taky dost náročné.
Pavel v Korintu to měl o to těžší, že valná část NZ tehdy ještě nebyla napsaná a o SZ se vedly spory - jestli se ho vůbec držet.
Zkrátka – Ani Křesťané zatím neměli jasno, čeho se držet. A v Korintu tím spíš.
Pavlovy dopisy vzniklé v této době jsou tak vlastně takovými svědky debaty, nebo zápasu, jak bude křesťanství vypadat, oč mu půjde. Základy křesťanství se utváří takřka před našima očima.
Já za sebe musím říct, že mě se ta volnost a názorová rozmanitost vlastně líbí - Doby, kdy vám církev či stát říkali, jak přesně máte žít, jak věřit, co si myslet, kam patříte, a kde musíte zůstat – to už je naštěstí pryč.
Nevýhodou je, že jsme pak často bezradní. A ještě hůř - lidé si vzájemně přestávají rozumět – jak kdyby mluvili úplně jiným jazykem. Je potřeba hodně snahy a vzájemné tolerance, abychom se vůbec domluvili.
Kolikrát se už neshodnete ani se sousedy či v rodině i v základních tématech.
A to je průšvih - Lidé se pak snadno rozhádají. Společnost, národ se dělí na nesmiřitelné tábory… což sledujeme kolem nás a je to dost smutné. 
Také v Korintě se záhy rozhořely spory. - Hned jak Pavel odešel.
Ve svých dopisech se pak pokouší požár uhasit a nejasné otázky vyjasnit.
Řeší se mimo jiné autorita kazatele, i samotného Pavla. A vůbec otázka, jak má církev či farář vypadat. 
Vy asi taky máte své představy o ideálním faráři a vůbec o podobě církve. Naštěstí se kvůli tomu nepereme.

Zdá se mi, že v dnešní době je zvlášť názorný střet dvou představ o církvi. A je to jak dva úplně odlišné světy.
Některé církve, prý zvláště na východ od nás, kladou velký důraz na zdobno, na krásu, na vnější reprezentaci. Lidé mohou dřít bídu s nouzí, ale oni sami trvají na tom, že jejich farář musí vyzařovat bohatství. Musí být názorným zobrazením požehnaného člověka. Jakoby už patřil do církve zvítězilé. Do toho budoucího věku.
Jejich duchovní tedy nemůže být hubený, prostý, skromně oděný. Toho by ani nebrali vážně. Dokonce by se urazili, že si jich dost neváží.
V jejich představě má kněz být důstojně obtloustlý, v na míru ušitém oděvu, ověšený zlatem. Musí jezdit limuzínou. Někteří dokonce mají i soukromý tryskáč. A podobně taky kostel má být obrovský a jak se patří zdobný. Velkolepý.
Někdy mi zůstává rozum stát, proč v zemích tak chudých mají tak výstavné chrámy.

Když jela v devadesátých letech delegace naší církve na Ukrajinu, chtěla této představě vyjít vstříc. Možná zbytečně. Vzali proto limuzínu, kt. dostali darem z Německa... - Nedopadlo to dobře. Stav tamních silnic a benzín pochybné kvality limuzína nepřežila. - Naštěstí ji naše církev fakt nepotřebuje.

A teď střih. Proti tomu existuje úplně odlišný pohled běžný třeba v Čechách, a zvláště u evangelíků - Církev má být chudá, skromná. A právě tak farář. Pořád má být reprezentativní. Ale jinak - i skromný či chudý člověk přece může být slušně upraven, působit důstojně,...
Jak dobře víte, tohle není zrovna moje silná stránka.
Zůstává ale faktem, že v drahém značkovém oblečení, ověšený zlatem a s drahým autem bych se vám asi nijak nezavděčil a našim nevěřícím sousedům už vůbec ne. Jen bych přilil oheň do pomluv.
Asi nemusím dodávat, že ta skromná podoba církve je mi mnohem bližší. Ale má to i svá negativa.

Vzpomínám si, když táta koupil nové auto. No nové… On to byl vždycky nějaký starý levný vrak. Ale některé ty vraky vypadaly docela k světu.
A už tu byly řeči – no jo farář si jezdí bourákem! Lidi jsou chudý, ale podívejte na faráře. Jde mu jen o peníze. To jsou ty restituce…
Takové hlasy zaznívaly i od některých evangelíků.
Tohle u nás asi nehrozí – Moje auto bývá nejstarší, nejotlučenější a nejšpinavější na parkovišti. Ale já jsem s ním spokojen.

Podobné je to s výstavností a zdobností kostelů. Na to si my evangelíci moc nepotrpíme. Opatovický kostel patří ještě k těm zdobnějším.
Mě se naše prosté a jednoduché kostely líbí. Ale nově příchozím někdy připadají poněkud nudné a prázdné.

A poněkud nudný, málo zdobný a málo velkolepý připadal i Apoštol Pavel Korintským.
Ačkoli nebyl nevzdělaný ani hloupý, tak si nehrál na slavného mudrce či filosofa. Nepěstoval kult osobnosti. Nechodil překrásně oháknutý. 
Naopak - Pracoval rukama. Byl unavený. Slabý. Nemocný...
Leckdo ho měl za blázna. Nevystupoval s autoritou zástupce Krista na zemi. Nedělal dost zázraků…
Zkrátka – jako reklama na Boží království nic moc.
Proto hledali někoho onačejšího. Líbil se jim třeba jistý Apollos, kt. krásně mluvil. Některým však nebyl dost dobrý ani on.
Nakonec nejlepší mínění měli sami o sobě.
Pavel reaguje dost ostře, ironicky. A dokonce řekne: Mě může být celkem jedno, jestli vám připadám dost dobrý. Na lidské soudy nedám. Mou službu má posoudit především Pán Bůh. - Na tom Pavlovi záleží.
Ovšem to by taky mohla být prostě výmluva.
Jenže Pavel dodá: Ani já sám sebe se neodvažuji soudit. Nevím, že bych někdy někde něco pokazil. Svědomí mám čisté, ale to nestačí. Člověk může ublížit nevědomky. Svědomí není příliš spolehlivý nástroj. A tak to nechávám na Pánu Bohu.
Jinými slovy – Ježíšovými slovy: Nesuďte. - Neposuzujte. Buďte shovívaví. Stejně nevíme všechno. Až na konci se dozvíme ty nejniternější záměry srdcí.
Hodnotit něčí křesťanství, křesťanskost, podle vnějších projevů je velice ošemetné.
Jasně, jsou věci, kde si řekneme – tohle už fakt ne. Ale jestli je lepší tenhle, prtže líp vypadá, líp mluví, zdá se být skromnější, chytřejší nebo zbožnější - To taky může být jen zdání. Nebo hra.

Pavel tady varuje před povrchností a pokrytectvím. A před posuzováním lidí.
Nenarážím tu na nic konkrétního, ale myslím, že tohle nám dělá problém pořád.

Pane Bože, ty osvobozuješ z ješitnosti, ze sevřených představ, ze soudů druhých. Díky tobě nemusíme hledět jen na to, co si druzí pomyslí, ale můžeme hledět i na vyšší věci. A přece jsme zváni, abychom nebyli druhým kamenem úrazu. Také v tom hledáme tvou pomoc. Amen.