Bohoslužby 1Kor 8

Kázání pro Opatovice 13.11.2022 - Jíst či nejíst maso

Vstupní slovo: ž119,1n
1. píseň: 1
1. čtení: Mt 15,10-20
2. píseň: 343
2. čtení: 1Kor 8,1-13
3. píseň: 330
4. píseň: 581
Poslání: Sof 2,3
Požehnání: Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. (2 Tes 3,16) 
5. píseň: 698

Milí bratři a milé sestry,
jíst či nejíst maso, to je to oč tu běží.
Já jsem známý masožrout, takže ode mě asi nemůžete čekat přednášku o vegetariánství. Nicméně - Jedná se o otázku, kt. Boží lid řešil často. Už od pradávna.
Také v počátcích církve se ukázala jako problém. Například v Korintu.
I apoštol Pavel je tedy nucen se tím ve svém dopise zabývat.
Korint zde řešíme již po několikáté. Přesto připomenu, že Pavel především řeší spory uvnitř Korintské církve. - On místní sbor založil. Vyučoval. Dost se tam napracoval. Ale jen co odešel, už se věřící rozhádali.
Pavel píše svůj dopis, aby spory zažehnal, usmířil, napomenul hádavce, ale taky, aby zodpověděl některé dílčí otázky, v kt. Korintští neměli jasno. A mohlo z toho být dusno.
Jednou z takových otázek právě bylo: co s masem?
Dnes důvody proč jíst či nejíst maso můžete mít etické, ekologické, zdravotní, finanční a já nevím jaké. Je potřeba je respektovat, ale nikdo nás nemůže nutit.
V Korintském sboru však hlavně řešili důvod náboženský.
Když si představíte Korint v době apoštola Pavla, tak se jednalo o velké, významné a bohaté město. Středisko mnoha cesta, kde se potkávaly různé kultury a náboženství. Muselo to být město velice pestré, ale taky tam prý panovala poněkud nevázaná morálka.
Nu a každý přistěhovalec si přinesl i svou víru a nějak se museli porovnat. Takže zde stálo nebývalé množství chrámů nejrůznějších božstev.
Součástí bohoslužby (modloslužby) v těch chrámech byly i zvířecí oběti. Zvíře se obětovalo bohům a maso se pak obřadně snědlo. Případné přebytky se prodaly na místním tržišti.
Pokud jste byli bohatí, mohli jste si na specializovaném tržišti sehnat i maso, kt. se obětí neúčastnilo a nemělo nic společného s pohanským kultem. Bylo čisté.
Většina lidí si to ale dovolit nemohla, a tak buď chodili přímo do „chrámové restaurace“ nebo alespoň na chrámové tržiště.
Jinými slovy pro většinu lidí jíst maso znamenalo se alespoň okrajově podílet na pohanské bohoslužbě, podporovat pohanský kult, vzdát hold pohanskému božstvu. - A to byl problém.
Starý Zákon tohle zakazuje.
Můžeme vzpomenout třeba na Daniela, kt. si v Babylonském zajetí vymohl, že bude jíst jen zeleninu a pít vodu, aby se nemusel podílet na Babylonském náboženství, aby se neznečistil a nezneuctil Boha.
K překvapení všech nestrádal, naopak byl zdravý jako řípa.
Bible to ovšem nehodnotí jako důsledek zdravého jídelníčku, ale jako Boží zázrak.
To je úžasný příklad zásadové víry - pro židy záležitost velice důležitá.
Jenomže… pak to někdo trochu vypadalo, jako by víra v Pána Boha byla především o jídle. Co se smí a nesmí jíst… A to je trochu málo.
Pán Ježíš proto řekne – co vchází do úst, jde do břicha a do hnoje. Tečka. A pojďme řešit něco podstatnějšího – například: co člověk z úst vypouští. To je mnohem větší průšvih, než co a jak jí.
Toho se jako křesťané snažíme držet. Problém je, že v době apoštola Pavla evangelia ještě nebyla zapsaná. A Ježíšova slova si lidé předávali toliko ústně. 
Hráli jste někdy tichou poštu? Děti ji tu hráli v létě a to se člověk občas docela divil, jak se původní zpráva proměnila.
Zkrátka - nebylo úplně snadné vyznat se v tom, co Pán Ježíš opravdu řekl a jak to chápat. A proto měli v Korintu tolik nejasných a sporných otázek. A proto taky apoštol Pavel píše své dopisy.
Část lidí v Korintu zřejmě rychle pochopila, že je vlastně úplně jedno, co si do břicha cpeme. Klidně můžu přijít i na pohanskou bohoslužbu. Když to pro mě opravdu nic neznamená, neuctívám místní božstva, ale přišel jsem na čumendu nebo se prostě najíst, tak mám svědomí čisté a před Bohem nemám problém.
Tak to chápali.
A Pavel jim dává zapravdu! - Mají správné poznání. Pochopili to dobře.
Ale má to drobný háček – tohle pochopení nemají všichni. Zvláště ti křesťané, kt. ještě nedávno patřili k pohanskému kultu a jedli tuhle hostinu jako hold danému božstvu - Ti v tom dosud měli poněkud zmatek.
A otázky si nejspíš kladli i ti křesťané, kt. byli vychováni v židovství.
Můžeme se toho účastnit, neuctíváme tím jiné bohy?
Pavel řekne, že jiní bohové vlastně nejsou. Respektive existuje spousta tzv. bohů a pánů na nebi i na zemi. Ale jestli jsou skuteční a mají moc, to nás nemusí trápit… K víře v Boha Izraele už se další božstvo prostě tak nějak nevejde.
Pavel řekne: Já vím, že je jen jeden Bůh, nebo, že by nás měl zajímat jen jeden Bůh. Vy to víte taky. Ale někt. si zatím nejsou tak jisti. A na ně musíme brát ohledy.
Pokud totiž přijdu na pohanské bohoslužby a chápu to jako poctu danému božstvu, už je to problém. Uctívat Pána Boha a zároveň někoho jiného, to moc nefunguje.
Zatěžuji tím své svědomí, vzdaluji se Bohu… 
Pavel tedy jakoby chtěl říct – pokud si nejste jisti, jak to máte, tak tam radši nechoďte. Nekomplikujte si víru a vztah k Bohu.
Zajímavé je, že tohle všechno v Korintu asi nějak pochopili. Víceméně...
Někdo pro maso chodil, jiný ne…
Jenomže ti, kt. nabyli „vyššího poznání“ a tak jako Pavel si z pohanské bohoslužby nic moc nedělali, na to taky začali být náležitě pyšní. Začali se cítit jako lepší křesťané, prtže mají lepší, pevnější víru. S pokušením pohanstvím se hravě vypořádají.
Setkáváte se někdy s tím, že se někdo považuje za lepšího křesťana? Lépe věřícího? Pevnějšího ve víře? - S právem hledět na vás svrchu? Anebo sami jste pokoušeni takhle hledět na druhého?
Máte někdy pocit, že jste lepší?
Pavel tohle označí za nadutost a nebetyčnou pýchu, kt. bratra tzv. „slabšího ve víře“ vede na scestí.
Ti tzv. „silní ve víře“ totiž jdou příkladem.
A co asi udělá ten, kt. si ve víře ještě není tak jist, když uvidí, že tihle uznávání a pevně věřící chodí do pohanských chrámů? - No, když oni můžou, tak já asi taky? Třeba se podle toho pozná, že už věřím dost dobře. Když se jim chci vyrovnat, musím taky…
Svoboda těch „silnějších ve víře“, se může stát kamenem úrazu, pokušením těm druhým.
A pokud to je takhle, tak už nikdy nechci jíst maso, řekne Pavel.
Milí bratři a milé sestry, my dnes s masem tyhle problémy nemáme. Maso se modlám už dávno neobětuje. A kolikrát je skoro levnější jak zelenina a ovoce.
Musíme se však ptát: Co je pro nás dnes kamenem úrazu? Nebo kdy jsme my kamenem úrazu druhým?
Na co jsme právem pyšní?
A jakým příkladem jdeme druhým?
A vůbec - Co je dnes podstatné? Co si nedáme vzít? Kvůli čemu jsme ochotni se do krve rozhádat i s blízkými? rozdělit sbor? Opravdu to za to stojí?
A naopak - kde se mohu přizpůsobit, ustoupit, hledat kompromis? Neustupuju moc?
Co je to svoboda a kde má hranice?

Pane Bože, otázek, v kt. prostě nevím, je pořád hodně. Děláme chyby. Snažíme se sice. Ale nestačí to. Prosíme tedy o tvou moudrost a tvé vedení, abychom se ti nevzdalovali, abychom nikomu nebyli kamenem úrazu. A přece abychom uměli pevně stát, tam kde je to potřeba. Amen.