Bohoslužby Gn 27

Kázání pro Opatovice a Sázavku 20.8.2023 - Slepota a synové Izáka

Vstupní slovo: Žd 11,1
1. píseň: 118
1. čtení: Gn 25,27-34?
2. píseň: 204
2. čtení: Gn 27,1-12
3. píseň: 165
4. píseň: 395
Poslání: Lk 11,34n
Požehnání: 2Te 2,16n
5. píseň: 408

Milí bratři a milé sestry,
o co se nejčastěji přete se svými sourozenci?
Troufám si tvrdit, že v drtivé většině někde v pozadí najdeme spor o přízeň rodičů. O to – komu nadržují, nadržovali. Kdo to měl nebo má lehčí. Kdo víc dostal…
Z pozice rodičů zase určitě víte, jak nesnadné je rovnoměrně rozdělit lásku mezi děti různě staré, s různými potřebami atd.

Bible je v tomhle ukázková učebnice. Hlavně tedy, co se týče odstrašujících příkladů. - To zaprvé ukazuje o jak starý a palčivý problém se jedná.
A zadruhé - Texty o sourozencích lze s užitkem použít i do sporů mezi sousedy, národy, sociálními třídami… Vztahy mezi lidmi obecně se totiž v mnohém podobají vztahům mezi sourozenci. Jsme si rovni, máme stejnou hodnotu, i když jsme každý jiný… Ne nadarmo se v církvi a v revoluci ujalo oslovení bratři a sestry.
Ostatně hádka dětí o otcovskou lásku nemá příliš daleko k hádce dospělých o přízeň Boží.

I když... rovnost? Ještě před 100-150 lety byl zcela běžně privilegovaný nejstarší syn – dědil celý statek. Většina mladších se stala čeledínem, vojákem či farářem. V lepším případě šli studovat.
Jak pak asi vypadaly vztahy mezi sourozenci? - Minimálně ve vyšší společnosti nezřídka došlo na jed nebo nože.
Ona ta role prvorozeného měla i svou logiku. Dělit statek na deset dílů by nedává moc smysl. U nás se říkalo, že auto má taky jen jeden volant.
V Izraeli však šlo o víc. Prvorozený se stával hlavou širší rodiny, hlavou lidu víry. Měl pečovat o slabší a mladší členy rodiny. O jejich bezpečí, hmotné zabezpečení a taky o jejich víru. Prvorozený měl být rodinným obětníkem, modlitebníkem, soudcem, pečovatelem, hospodářem…
Taková funkce, taková zodpovědnost musí být jasně určena. Asi všichni víme, jak věci dopadnou, když se řekne, že to „někdo“ udělá.
Nicméně i dnešní příběh ukazuje, že vztahům v rodině to neprospívalo.

My se dnes vracíme k Izákovi. A zjišťujeme, že nám na stránkách Bible doslova stárne před očima. Strašně dlouho se na něj čekalo. Záhy vyrostl, oženil se, osiřel. Samostatně jakoby prožil jen dva tři příběhy a už se z něj stal slepý stařec.
Přestaly mu sloužit oči. Ta jeho slepota však jakoby šla ještě dál. On nevidí ani ty věci, na kt. oči nepotřebujete.
A zrovna jako Boží vyvolený, následník Abrahamův, nositel požehnání, zakladatel národa, kt. má celému světu ukázat Boží naději a milost… jako takový by měl některé věci vidět naprosto zřetelně.
Ale neviděl. Možná i proto chce už předat požehnání, předat tu pochodeň nebo štafetu nové generaci. Někomu, jehož zrak není zastřen. Hlavně ten duševní zrak - Nejde tady o věk ani o fyzické síly!
Izák má dva syny. Dvojčata. A který z nich ponese ten velký úkol Božího lidu. Kdo si vše vezme na starost?
zák měl jasno – ten starší, silnější, chlapáčtější. Ezau.
Jednak se opravdu narodil o nějakou tu minutku dřív, a proto se z logiky věci stal prvorozeným. 
Ale kromě toho… je to chlapák. Takhle přece vypadá hlava rodiny - Muž činu. Někdo, kdo se umí o to důležité poprat. Lovec, kt. sleduje svůj cíl a nenechá ho utéct! Nebojí se divočiny ani lidí. Dokáže se postarat i o svěřené osoby…

Jiří Suchý kdysi vyprávěl takový vtip: Otec chtěl ze syna vychovat tvrdýho chlapa. Syn mu to přání splnil tak napůl, zůstal natvrdlý.
Ezau má mnoho předností, kt. si někteří otcové cení, zvláště v drsných dobách.
Jenže Izák nevidí, neodezře, že na druhé straně Ezauovi něco podstatného chybí - O to důležité by se uměl poprat, jistě! Ale když přijde na lámání chleba, tak jedna večeře pro něj znamená víc, než celý ten velkolepý úkol.
Být lovcem, samostatným, bojovným, drsným, z člověka ještě nedělá nejlepší hlavu rodiny. A nejedná se ani o nejzákladnější výbavu muže Božího - To si musíme pořád připomínat.
Zrovna Izák by to mohl vědět a chápat. Vždyť on sám se nějakými velkými a hrdinskými činy neproslavil. Jeho největší zbraní bývala mírnost a odvaha se nervat o svá práva. Schopnost nasytit i nepřátele. A přitom samozřejmě trvat na Božích zaslíbeních.

Druhý syn je Jákob. A Jákob… není zvlášť výjimečný. Obyčejný kluk, kt. rád poslouchá příběhy. Ne, že by byl líný či neschopný. Natožpak hloupý. V hlavě má dobře srovnané, co je důležité.
Bezpochyby i jeho měl otec rád. Ale viděl v něm asi pořád toho mladšího, slabšího, třebas přemýšlivého syna, kt. potřebuje ochranu a vedení od toho velkého a silného…
Co zmůže pasáček intelektuál v drsném světě někdy před třemi tisíci lety?

Těžko říct, jak by se dějiny Božího lidu odvíjely, kdyby požehnání, právo a povinnosti dostal Ezau. Třeba by se pochlapil, nebo by si ho Pán Bůh nějak srovnal. Anebo by si sám vybral jiného…
Každopádně tady Izákovi něco důležitého uniká. Slepě spoléhá na svaly, plné břicho a tradici prvorozených.
Přitom sám Izák taky nebyl technicky vzato nejstarší! A přece se stal následníkem Abrahamovým. A poté se to stalo ještě mockrát.

Naštěstí-naneštěstí se do toho tehdy vložila Izákova žena Rebeka. I ona nejspíš milovala oba syny, ale i ona měla svého mazánka - Něco, na co si rodiče vždycky musejí dávat pozor.
Snad ale chtěla prostě pomoct Boží věci. Bála se, aby požehnání nepřišlo nazmar (jakoby si Pán Bůh neuměl poradit!). Anebo, aby se na Ezaua nenavalily úkoly nad jeho síly.
Snad v jejích očích byl Ezau ten, kdo potřebuje vedení a ochranu, aby nezbloudil, aby omylem neprodal i vlastní duši za kus žvance.
Vymyslí tedy rafinovaný podvod na vlastního manžela a zláká k tomu i  Jákoba - Místo zvěřiny kůzle. Místo chlupatých rukou kožešinky. A pro jistotu i Ezauovy šaty, aby táta nepojal podezření.
A tak slepý Izák žehná mladšímu v domnění, že žehná staršímu. A svým způsobem jsou slepí všichni.

Výsledek? – plačící Ezau, kt. až nyní pochopil, čeho si nevážil. Podvedený Izák. Jákob na útěku před hněvem svého bratra. A Rebeka, kt. mladšího syna už nikdy neuvidí.
Trvalo to dvacet let, než se bratři usmířili.

Já si u tohodle příběhu vždycky říkám, jak jinak se to mohlo odvíjet, kdyby aspoň zkusili si to zavčasu otevřeně vyříkat. A u tak velkého rozhodnutí, nota bene, že jde o Boží věc... přistupovat spíš s pokorou než silou či podvodem. Co takhle poprosit Pána Boha o moudrost a radu?

Nakonec se tím vyvoleným opravdu stal Jákob. Navzdory podvodu i přání otce. Možná i ta černá šmouha na začátku dráhy a cena, jakou za ní zaplatil, z něj udělaly moudrého nositele požehnání. I když ve výchově dětí se moc nepoučil.

My se pořád učíme moudrosti – k rodině, k druhým lidem, k Bohu. Učíme se nebýt slepí. Nepřehlédnout to skutečně důležité. Nespoléhat příliš na pozemské věci.
Spoléháme přitom na Boží milosrdenství.

Pane Bože, ty víš, co i v dobré víře či v lásce napácháme za průšvihy. Ty víš, na co spoléhá naše srdce. Prosíme odpusť nám a napravuj naše chyby. Otevírej naše oči, ať vidíme jasně, co je důležité. Dávej nám moudrost pro vztahy v rodině, k ostatním lidem,i k tobě. Amen.