Bohoslužby Rut 4

Kázání pro Opatovice a Číhošť 6.8.2023 - Rut a šťastné konce

Vstupní slovo: ž 33,1.4-5
1. píseň: 33(1-5)
1. čtení: Rút 4,1-6
2. píseň: 246
2. čtení: Rút 4,13-17
3. píseň: 282
4. píseň: 684
Poslání: Žd 10,22-24
Požehnání: ž 121,5-8
5. píseň: 418

Milí bratři a milé sestry,
dostáváme se na samotný závěr knihy Rút. S mnoha přestávkami, ale dopracovali jsme se až na happyend. Šťastný konec. Zbývalo by už jen dodat – a žili šťastně až do smrti…

Máte rádi příběhy s dobrým koncem?
Poslední roky se víc dostávám k dětským knihám. Pokud je zrovna nenapsal Andresen, tak zpravidla končí dobře a asi je to tak správné. Nezřídka ovšem je ten konec tak uboze laciný! To se ještě knížek našeho Samíka tolik netýká, ale někdy si člověk říká – vždyť tam vlastně o nic nejde, a od začátku je jasné, že to dobře skončí, a všechno ostatní je jen chatrná výplň. - Všimli jste si toho taky někdy? Přitom děti nejsou hloupé, abychom je krmili hloupými příběhy.
Mimochodem z tohodle je někdy obviňována hra Fidlovačka, kde se poprvé objevila Česká hymna. Například Ladislav Smoljak (viz Cimrmani) tvrdil, že je vyloženě špatná - Chybí zvrat, strach, jak to dopadne, od začátku vše směřuje k dobrému konci… Nebýt krásné písně „Kde domov můj“, tak by prý úplně zapadla.
Já nejsem takový odborník, abych mohl posoudit, jestli Josefu Kajetánu Tylovi nekřivdí. 

Ale potkal jsem něco podobného v mnoha filmech a knihách. A většinou se na to  nedá koukat.
Naproti tomu můj oblíbený spisovatel Tolkien zase píše, že správná pohádka, i ta pro dospělé, sice má mít dobrý konec, ale musí vás nejprve přesvědčit, že to dobře skončit nemůže. Že ježibaba sežere Jeníčka s Mařenkou, nebo drak princeznu… A teprve potom vše dobře skončí. Vzniklá radost a úleva je pak prý jakousi ochutnávkou radosti evangelia. Radosti ze vzkříšení Krista. - Takovou moc má dobrý příběh.
U těch nejlepších vám pak často zůstane takový hořkosladký pocit – Co vše museli hrdinové udělat! Obětovat! - Někdy i vlastní život. Aby vše dobře dopadlo. - Zase – tak jako Kristus.

Proč o tom mluvím? Kniha Rút opravdu není laciným happyendem.
Jednotlivé postavy se po čertech nadřou, aby to k šťastnému konci dotáhli. A musí naněkolikrát riskovat a skousnout vlastní hrdost.
Nejde jen o působivý literární prvek, ale právěže o docela realistický pohled na svět kolem nás.

Někdo by snad čekal, že když má Bůh svět ve svých rukou, tak to dopadne podle jeho vůle zcela nezávisle na mě, takže můžu založit ruce do klína a čekat.
Snad nemusím zdůrazňovat, že takhle to s Pánem Bohem nefunguje. Nevím do jaké míry závisí dobrá budoucnost na naší snaze, do jaké míry na náhodě, a jak moc si to zařídí Pán Bůh sám. Ale naše pracovitost, obětavost, laskavost… v tom rozhodně hrají svou roli.

Rút s Noemi rozhodně nečekaly, až k nim Boží milost přijde sama. Šly, abych tak řekl, štěstíčku naproti. A to nezřídka i ne úplně košer cestami.
A je naprosto namístě se ptát, jak daleko můžeme zajít, abychom dosáhli dobrých cílů. Na to kniha Rút neodpovídá.
Místo toho sledujeme příběh dvou žen, kt. nemají na růžích ustláno a po dlouhé době a za velkého rizika přimějí jistého Boáze, aby se jich zastal, aby jim pomohl, aby je popotáhl k dobrým koncům.
Ještě jedna hořká pilulka však zbývá.

Boáz se žen zastane. Vezme jejich záležitost do svých rukou.
Ale jedná se o nich na veřejnosti, jak kdyby byly kusem zboží. Mě to až trochu připomíná nějaký trh s otroky.
A z nějakého důvodu se místo Rút a Noemi nejprve řeší nějaké pole. 

Boáz si v bráně, na veřejném místě, před svědky, odchytí nejbližšího příbuzného Noemina manžela. - V Izraeli totiž nejbližší příbuzný zesnulého měl právo i povinnost postarat se o majetek i pozůstalé. Bible je v tomhle velice sociální a dodnes nás inspiruje právě i hlubokým zájmem o chudé a potřebné.
Zajímavé je, že v tomto případě nešlo o to získat pro ony vdovy co největší částku. Což bychom asi čekali. Cílem bylo, aby zaslíbená země jaksi zůstala v rodině. V Božím lidu. Ten tzv. „zastánce“ si měl daná pole vzít na starost. Vykoupit je z dluhů. Obstarávat. A po určeném čase vrátit zpět zadlužené rodině. 

To by ten bezejmenný příbuzný byl i ochoten. Ovšem, když zjistí, že to znamená vzít si na starost kromě Noemi také Rút, tak honem hodí zpátečku.
Proč? Co byste řekli? Mimo jiné jde prostě o prachy. Výhodně koupené pole se hodí. A stará Noemi už je zpátky potřebovat nebude. Na druhé straně Rút je mladá. Tu by si musel vzít za ženu. A z dědictví by se stala noční můra.
Kromě toho – mnohoženství sice bylo tehdy legální, ale svou původní manželku by asi moc nepotěšil, kdyby si náhle přivedl druhou.
Takže - Nebudu riskovat. Neohrozím své vlastní dědictví. Z toho pro mě nic moc nekouká. Jen rizika a problémy.
Že pro Rút takové odmítnutí znamená mnohem větší rizika a problémy, a navíc ponížení, to, zdá se, nevadí.

Nevím, proč nejdřív jednali o pole, a až pak o Rút. Snad šlo o kupecký trik, či zvyklost. Alespoň se nám tu ale onen neznámý příbuzný odkopal. Pole by si vzal, ale vykonat milosrdenství člověku v nouzi, to ne.
V trochu jiných kulisách, ale v principu totéž můžeme vidět dnes a denně. Milosrdenství je pěkná věc, ale jak jde o naše vlastní majetky, peníze, riziko...
Proti tomu stojí Boáz. Ten na sebe tu povinnost i právo vezme. Přijme i to riziko, že si vezme za ženu Rút Moabskou. Ženu z národa nepřátelského, podezřelého, protibožského.
Existoval dokonce zákon, že si s Moabkami Izraelci nemají nic začínat, že jsou zdrojem pokušení a odpadnutí od víry... Ale existoval taky zákon o milosrdenství.
Jak vidíte, v Bibli člověk najde i dost protichůdné názory…
Každopádně Pán Bůh dal zapravdu tomu, co zvolil Boáz.
U toho bližšího příbuzného se nedozvíme ani jméno. Bibli nestojí za zmínku. Zato Boáz s Moabkou Rút jsou jmenováni a mají pevné místo v celých dějinách spásy Izraele. - Milosrdenství na tomto místě vykonané se stane základem pro Izraelské království. Rút je totiž prababičkou krále Davida. A dokonce jako jedna z pouhých čtyř žen stojí v rodokmenu Ježíše Krista.
Takže milosrdenství, kt. prokázala ovdovělé Noemi, a milosrdenství kt. mohla přijmout od Boáze, předjímá milost, jaké se pak dostalo celému lidstvu.

A tak nastává happyend, kdy i stařičká Noemi bere dítě do rukou. A sousedky slaví, že se do jejího domu vrátila radost. - Je tu někdo, kdo se Noemi zastane v nouzi. Vlastně už se zastal.

Na závěr – v celé knize Rút moc nevystupuje Pán Bůh. Ale mluví se o něm. A Rút věří, že u Pána Boha a jeho lidu by se pro ni pomoc měla najít. A Boáz si to myslí taky. A zařídí se podle toho. To se ukáže jako cesta, kt. má budoucnost.

A tak se i my přes podivné dobové zvyklosti učíme o Pánu Bohu a jeho milosrdenství. Kde ho hledat. Jak ho dávat.

Pane Bože, učíš nás cestu obětavosti a milosrdenství. Učíš nás důvěře i osobnímu nasazení. Děkujeme za to. Někdy nám to dává trochu zabrat. Ale Kristus nám ukázal, co jsi pro nás ochoten podstoupit. A tak prosíme – veď nás po svých cestách. Amen.