Bohoslužby ž 10

Žalm 10 - Pane, proč?

Bohoslužby pro Opatovice a Sázavku 15.1.2023
Vstupní slovo: ž 11,7
1. píseň: 282
1. čtení: Lk 18,1 - 8 
2. píseň: 303
2. čtení: ž 10
3. píseň: 698
4. píseň: 585
Poslání: 1ypt 5,2-4
Požehnání: Iz 58,11
5. píseň: 416

Kázání:
Milí bratři a milé sestry,
„Bůh nic nevypátrá. Bůh tu není.“ říká si člověk, kt. se na nikoho a na nic neohlíží. Třeba si i vezme Boha do úst, když se mu to hodí. Ve skutečnosti však kuje pikle (krásné sousloví!). Nevěří, že by ho kdokoliv mohl praštit přes prsty. Dokonce ani Pán Bůh. A proto si prý může dělat, co chce. Všechno mu projde.
Bible takového člověka označuje různě: Svévolník, ničema, bezbožník, blázen, blbec.
Aby nedošlo k nedorozumění – ne každý ateista musí být nutně takovýmto svévolníkem. Nevíra v Boha z vás ještě lotra nedělá. Až když  si člověk začne být příliš jist sám sebou, začne zneužívat toho, na co lidé nikdy nepřijdou, nebo co mu u lidí projde, pak je oheň na střeše.
Zvlášť ohroženi k svévoli jsou proto lidé mocní a bohatí. Pokud si dokáží zajistit beztrestnost u lidí a Boha se nebojí… je zle.
A nejhorší je, že ono to kolikrát opravdu vypadá, že jim všechno projde.
Prosím vás pěkně – já to nechci zužovat jen soudy konkrétních českých politiků a prezidentské kandidáty. Ten problém je mnohem širší.
Už v biblických dobách existovaly tyhle problémy. Však se také v žalmech – v těch prastarých písních – do omrzení opakuje: Pane Bože zasáhni. Nenech lotry vítězit. Potrestej svévolníka. Dopomož utlačovaným k právu. atd. Z toho je vidět, o jak velké a časté téma se jednalo.

I dnešní text začíná slovy: Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš? Poníženému je ubližováno a ty nic?
Jedná se o velkou, zásadní a věčnou otázku víry: Pane Bože, proč? Proč se skrýváš? Proč nezasáhneš, když...? Jak jsi to mohl dopustit? Kde je ta tvoje spravedlnost?
Někteří lidé říkají, že jejich Bůh zemřel v Osvětimi. Nebo jejich víra v Boha tam zemřela. Co na tohle můžete říct?
I když tedy mnozí lidé to používají jako prázdnou frázi či bych skoro řekl výmluvu.
Nicméně ta otázka visí ve vzduchu - Proč Bůh nezarazil plynové komory? Proč nezastaví válku proti Ukrajině? Proč dovolí existenci všemožných onemocnění?
Proč s tím něco neudělá?
Kladete si někdy podobné otázky? - Já ano.

Zvláště ve chvílích tísně nás přepadají. A člověk má pak až trochu strach, jestli se to vůbec může. - Neurážím tím Pána Boha? Nejsou to řeči odpadlíků a odpůrců křesťanství?
Vždyť nejednoho člověka takové myšlenky přivedly ke krizi víry.

Žalmy nás však ujišťují, že se takto ptát můžeme. A neděláme tím nic proti víře či Pánu Bohu. Bible nám tyto otázky dokonce připomíná! Nabízí.
Ano, ptejme se! Buďme nespokojeni s nespravedlností. To je v pořádku. Tak je to správně. Nic menšího od nás Pán Bůh nechce.

Například Abraham, kt. probíráme na biblických hodinách - on se nespokojí s Božím soudem nad Sodomou a smlouvá s Pánem Bohem o jeho milosrdenství: Nestála by Sodoma za záchranu, kdyby se tam našlo aspoň několik spravedlivých lidí?
Ano, stála! - Někdy se skoro zdá, že Pán Bůh vyloženě čeká, až si začneme klást takové otázky. Až nás neřád dožene k modlitbě, k prosbě, k otázkám. K touze po lepší spravedlnosti.

Naše víra není fatalistická, konečná, odevzdaná – říct si uraženě: „Tak si Pane Bože dělej, co chceš,“ to není náš způsob.
My věříme, že Pán Bůh ví, co dělá… Jistě. Nepotřebuje radit, natožpak postrkovat. Ale to ještě neznamená držet ústa a krok.

Jen totalitní režimy se snaží špatné skutečnosti zakrývat, retušovat. Nepříjemné otázky umlčet. Například: Za minulého režimu se příliš nemluvilo o bezdomovcích, drogách, prostituci ani alkoholismu – prtže takové věci se v dokonalém socialismu přece nedějí. A děly se! Jejej!
A když jste na nějaký zlořád upozornili, ještě jste to mohli schytat sami: Pomlouvá naši dokonalou společnost! Naši ideu!
U Pána Boha to však takhle nefunguje! Alespoň pokud vím. Máme-li nepříjemné otázky, jemu je můžeme položit – to se ostatně dá udělat i slušně a pokorně.

Mě se líbí formulace: „Pane Bože, já tomu nerozumím. Proč to tak je? Proč se to a to děje? Proč si třeba nějaký ničema tak dlouho užívá beztrestně? Proč chudák trpí? Snažím se věřit v tvé dobro. Ale není to snadné když… Chtěl bych pochopit…“
Ale ona i každá přímluvná modlitba – může se zdát drze říkat, co má dělat. A přitom je pevnou součástí každých bohoslužeb.

Pokud se ptáme, pokud prosíme, sami kvůli sobě, může se jednat i o sobectví. Ale když jde o druhého člověka, nejlépe úplně cizího, tak už jistojistě jde o projev křesťanské lásky.
Dokonce se domnívám, že klást si takové otázky a vést takový rozhovor s Bohem, to pomáhá víru budovat lépe než, kdybychom sami sebe chtěli umlčet. A to i přesto, že se jasnou odpověď na bolavé otázky dost možná nikdy nedozvíme.
Podstatné je už to vědomí, že zlořád, neštěstí, pýcha, svévole… není v pořádku. Dokonce i když se jim daří. Je správné se proti nim vymezit. Ozvat se. I za cenu určitého rizika. - K tomu nás naše víra vede.

A jestliže mám pocit, že by s tím Pán Bůh měl něco dělat, tak je správné mu to předkládat jako všechny naše tužby a trápení.

V takových otázkách my vlastně zápasíme o samu Boží dobrotu. Bůh je přeci dobrý a všemohoucí…

Proč se zlořády, neštěstími atd. Pán Bůh něco neudělá, nevím. Kdybych to věděl, tak jsem slavným teologem. Nejmíň profesorem!
Mám jen spoustu teorií. Co však vím, že ani Pána Boha ty věci nenechávají chladným. Snad s tím zatím nejde nic dělat. Mělo by to všelijaké důsledky… my nedohlédneme všem koncům. Nevím.

Žalmista však pevně věří, že Pán Bůh to vidí a že to tak nenechá.
„Bezbranný se spoléhá na tebe. Sirotkovi poskytuješ pomoc. Tužbu pokorných vyslýcháš. Jejich srdce posiluješ. Zjednáš právo.“

Téměř si můžeme říkat: co se to stalo – Že od prosby náhle přešel k chvále? Jakoby se mezitím něco změnilo. Anebo mu něco došlo?
Možná ve vlastních slovech pochopil, že o Pána Boha se můžeme opřít i s našimi otázkami, nejistotou, strachem. V modlitbě můžeme hledat a taky nacházet pomoc a posilu. I když třeba pochybujeme a ty otázky se týkají přímo Pána Boha. Jestliže mu je dokážeme položit, on to unese.

Nakonec však Pán Bůh není jen tou vrbou, kt. všechno vyslechne a mlčí. 
I ten nespravedlivý soudce z Ježíšova podobenství se nakonec nechá ukecat. Natožpak Bůh, kt. je spravedlivý a milosrdný.
On volání dobře slyší. A také ho vyslyší.
Neřády, zlořády na zemi ho nenechávají chladným a zakročí proti nim. Zastane se utlačovaného...
A jo, někdy to trvá. Z našeho pohledu až příliš. Ale víme, na kt. straně stojí. A kde máme stát i my. A na co čekat.
Kéž to také dokážeme.

Pane Bože, někdy nás tíží plno věcí. Na spoustu věcí se až bojíme zeptat. Ale ty znáš naše srdce. Ty víš. Prosíme utvrzuj nás ve víře v dobro a v naději pro tvé stvoření. Pomož nám se ti otevřít. Dodej světlo i do nejtemnějších koutů naši duše. A přemáhej svévoli, zlořády a neštěstí. Amen.