Bohoslužby ž 120

Žalm 120 a volby

Bohoslužby pro Opatovice 8.1.2023
Vstupní slovo: ž 117
1. píseň: 640
1. čtení: Mt 10,16-25
2. píseň: 302
2. čtení: ž 120
3. píseň: 406
4. píseň: 757
Poslání: Iz 60,1n
Požehnání: A pokoj Boží převyšující každé lidské pomyšlení, budiž se všemi námi. Amen.
5. píseň: 689

Kázání:
Milí bratři a milé sestry
původně mě napadlo, že by se dnešní kázání mohlo a možná i mělo točit kolem prezidentské volby. Jenomže – nemůžu vám přece říkat jak a koho máte a nemáte volit. Nemám taky patent na pravdu. A třeba byste se na mě někdo naštval, že jsem pomluvil vašeho favorita. Takže nic takového.
Po delším přemýšlení mě to však přivedlo širokým obloukem k tématu poutnictví. A možná se vám bude zdát, že to spolu ani moc nesouvisí.

Četli jsme Ježíšova slova: posílám vás jako ovce mezi vlky. Budou vás pomlouvat a urážet - i vaši sousedé, souvěrci, dokonce členové rodiny…
Křesťan je na zemi poutníkem. Nemá zde trvalý domov. Jeho pozemská vlast není jeho pravou vlastí.
V podstatě je věřící člověk na zemi tak trochu vetřelcem. Bezdomovcem, tulákem bez zastání. Cizincem, jehož názorům a zvyklostem tady moc lidi nerozuměj. I když třeba pocházíme z jednoho národa, jedné vsi.
Máte někdy ten pocit? Alespoň kapičku? Já dost často.

My jsme pravda v zvláštní situaci – jsme postkřesťanská civilizace. Byla doba, kdy, alespoň podle jména, zde žili samí křesťané. Teoreticky tedy Boží království na zemi. Fakticky spíš peklo na zemi - Nenávist, sobectví, neporozumění, útlak a války mezi křesťany. To je tragický odkaz křesťanské civilizace. - A zrovna my evangelíci jsme povětšinou byli spíše trpěná menšina, takže víme, o čem je řeč.
V dnešní době ale už zase bývají křesťané obecně terčem posměchu a neporozumění. Většinová společnost nás často vůbec nechápe. Křesťan už je zase cizincem.
Tu trpěným, tu přehlíženým, tu posmívaným až i nenáviděným.
To prezidentské volby nevyřeší.

Izrael má takovou historickou zkušenost ještě o pár století déle než my - Abraham žil v zaslíbené zemí celou dobu ve stanech jako nějaký tulák. Později v Egyptě žil Izrael jako trpěná menšina, otroci, gastarbeitři, cizinci. Následně z Egypta utekli, aby 40 let strávili putováním pouští. Později podobně utekli z Babylona... A každý další útlak pro ně byl obrazem těchto dvou zajetí. Nakonec byli vyhnáni úplně.
Vlastními pány ve vlastní zemi byli vlastně jen krátce. - Národ bez domova, věčně na cestách. Ve středověké Evropě si vytrpěli své.
Velice symbolické tedy je, že jejich chrám byl pěkně dlouho pouhým stanem. - Svatyně nomádů, která dnes stojí tady, a zítra může stát někde jinde…
A když už konečně postavili chrám z kamene a dřeva, postavili jeden jediný, aby do něj celá země musela putovat. Cestou si prý zpívali. Třeba dnešní žalm. Jedná se tedy o píseň těch, kdo putují do chrámu, ale i těch kdo putují celoživotně, a kdo jsou vlastně na zemi věčnými poutníky.
A jak jsem už řekl – to jsme my křesťané vlastně také.
Proto bychom od pozemských vladařů (prezidentů) neměli čekat zázraky, natožpak na ně upínat všechny naděje. A ještě hůř – bylo by smutné, kdybychom se měli kvůli pozemským vladařům už zase do krve rozhádat.
Ale jít volit a dobře vybírat, to určitě máme.

Slovo žalm v češtině připomíná cosi s žalem, smutkem a nářkem. Ve skutečnosti to znamená spíš chvalozpěv. Jenže, když se do žalmů začtete, tak jsou plné soužení a touhy po záchraně. Chválu Hospodina zde najdeme také, ale většinou právě za to, že nás z něčeho zachránil.
To vlastně slyšíme i v dnešním textu, jaksi ve zkratce – v soužení jsem volal a on mi odpověděl!
Nenechal mě na pospas. To ještě neznamená, že udělal přesně to, co jsem chtěl. Nicméně: odpověděl. Nářek slyšel a zareagoval. To si máme připomínat.
Ale abychom ho zaslechli, tak musíme mít uši pro Boha správně naladěné ve chvíli, kdy on promlouvá. Ne až my budeme chtít.
Tíseň, kt. zde žalmistu trápí, vychází právě z té poutnické, cizinecké situace – žalmista je obklopen pomluvami a lží.
Věčné téma! Teď je toho kolem nás tolik, že běžný smrtelník už ani neví, kde je pravda a čeho se chytit. Což se lhářům právě hodí.
Nepotřebují, abychom nutně uvěřili lži, stačí, že nám zakryjí pravdu.
A ještě hůř - Ten člověk lže. Vy víte, že lže. On ví, že vy víte, že lže. A stejně vám do očí lže dál. Jak se s takovým člověkem chcete domluvit? Ještě mu někteří tleskají. Například ruské vedení je v tomhle přímo ukázkové.
Anebo - při minulé prezidentské volbě se v den voleb objevil obrovský inzerát v kterýchsi novinách, kt. očerňoval jednoho z kandidátů naprosto nesmyslným obviněním, ale do voleb už to nikdo neměl šanci vyvrátit…
Lež a křivé svědectví, křivé obvinění, věru není nadarmo v desateru a v celé Bibli jako jeden ze základních a nejhorších zločinů.

Židé si za svou pohnutou historii užili pomluv víc než kdo jiný - Uctívají oslí hlavu, vraždí křesťanské panny, plánují celosvětové spiknutí…
V Babyloně pak pomlouvali jejich samotnou naději v Hospodinu. Víra v Boha, kt. je nezachránil před okupací, je prý pošetilá..

Žalmista je však přesvědčen, že lež a pomluva má krátké nohy. Krátkodobě snad může vítězit, ale nakonec je vždy odhalena a obrátí se proti tomu, kdo ji vypustil.
Zbývá dodat – no, doufejme!
Se lží je to jako s tím šípem. Bibličtí hrdinové málokdy používají luk a šípy. To je taková vlastně nečestná zbraň - nedá se proti tomu moc bránit. Bývá zde zobrazována jako nástroj zrady.
Něco jako dnes balistická raketa - letí kdovíodkud a když ji spatříte, pozdě utíkat. Ukrajinská města by mohla vyprávět, jak je obrana složitá. Právě taková je lež, pomluva, očerňování, překrucování.

Žalmista však věří, že se lež a pomluvy z Boží vůle obrátí proti tomu, kdo je vypustil.
Pán Bůh se zastává toho, kdo je na útěku, kdo je cizincem i ve vlastní zemi. Kdo je pomlouván. Komu je upírána naděje i zastání.

Nabízí se nám tak povzbuzení do naší nejisté existence. Pán Ježíš své učedníky dopředu připravuje na nepochopení a pronásledování. A varuje, abychom neopláceli stejným způsobem. Apoštol Pavel k tomu dodá: pokud to záleží na vás, buďte se všemi v pokoji.

To ještě neznamená mír za každou cenu. Soudruzi nám ukázali i zvrácenou podobu příměří.
Úkolem křesťana je šířit pokoj obecně – nejen klid zbraní, ale i plnost všeho dobrého, potřebného k životu, smír mezi lidmi, národy i sociálními třídami. Pokoj ve všem stvoření. Být ztělesněním pokoje. Což znamená se i někoho zastat. Vyjádřit podporu.

Za což si velice snadno vysloužíte nepřátelství. Zrovna včera mi kvůli tomu přišla zpráva plná urážek od úplně cizího člověka.
A Pán Ježíš dokonce skončil na kříži. - To nám snad nehrozí.

Ale právě pro toto poselství jsme na zemi cizinci. Jako bychom na druhé mluvili turecky nebo jak. Ale tak ať. Naše naděje, naše zastání přeci leží někde jinde…

Pane Bože, často nevíme. Spoustu toho nevíme. Často už není jisté komu a čemu věřit. Hodnoty tvého království nejsou zrovna v módě a do úst si je berou začasté ti, kt. s nimi nemají nic společného. Prosíme tedy o tvé vedení, abychom se v tom všem neztráceli. A jednali především jako občané toho tvého nebeského království. Amen.