Novoroční bohoslužby 2024

Nový rok 2024 - Všechno ať se mezi vámi děje v lásce

Vstupní slovo: Zj 3,8 (Hle… zavřít.)
1. píseň: 131
1. čtení: Ř 12,9-18
2. píseň: 313
2. čtení: 1 Kor 16,14
3. píseň: 684
4. píseň: 302
Poslání: 1 Kor 16,14
Požehnání: Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí. (Iz 58,11)
5. píseň: 620

Milí bratři a milé sestry,
To je přeci jasné – kdo by to nechtěl? Žít se všemi v lásce a v míru. Bez nepřátelství, zloby a zášti…
Jenže ono se to snadnějc řekne než udělá.
V jedné hře z divadla Járy Cimrmana se sejdou neznámí chlapíci u jedné paní doma a ta jim prozradí, že jsou všichni jejími ztracenými dětmi. „Všechny jsem vás odchovala.“ A jeden se zeptá: „I tady tohodle?“

I tady tohodle mám mít rádi? - A dosaďte si, koho chcete!
Jednat s každým v lásce? To je docela oříšek...
Přece nemůžu mít všechny ustavičně rád. I kdybych se rozkrájel! Navíc: srdci neporučíš.
Snad bychom tedy mohli přemýšlet, koho se týká ono: „Mezi vámi.“ 
Pokud si pečlivě vyberete okruh lidí, tak by tato výzva asi splnit šla.

Pavel tato slova píše křesťanům do města Korint. Jejichž sborem totiž zmítaly těžké spory – o autorita zakladatele Pavla, o dobré mravy, o obskurní moudrost pseudokřesťanských mudrců, o život v církvi... Apoštol se nepříliš úspěšně snaží tyto spory v mladé církvi zažehnat.
List Korintským proto obsahuje řadu pasáží o lásce. Díky tomu se stal svatební stálicí, i když původní účel byl jiný.
My jsme četli závěrečnou výzvu k lásce a láskyplnému jednání. Takové shrnutí a připomenutí podstatného.
Dalo by se z toho odvodit, že se ta slova týkají úzkého okruhu Korintských křesťanů někdy v polovině prvního století. Pak by ovšem nedávalo moc smysl si o nich číst dnes. My však věříme, že tato slova jsou adresována také nám čtenářům celkem do jakékoli doby, v níž žijeme.
Tedy ať se děje vše v lásce mezi námi všemi, co nás jen na zemi je.

Dobrá, ale co znamená to: „ať se děje v lásce“? Ještě k tomu „všechno“!
To je přeci nesplnitelné!

Slyšeli jste někdy úsloví: Miluj a dělej, co chceš?
Z křesťanské lásky se mnohdy stala jen taková nálepka. Nebo univerzální výmluva - Bylo možné okrádat, utlačovat, dokonce zabíjet, pokud se to dělo s láskou.
Asi nemusím vysvětlovat, že je to nesmysl. Láska z principu vylučuje postranní úmysly a zneužití. A nic na tom nemění, že zde jde o lásku v širším slova smyslu – nejen mezi partnery, ale ke všemu stvoření, k ostatním lidem, k Bohu apod. 
Jestliže tady Pavel říká: Všechno, ať se děje v lásce. Tak opravdu myslí na laskavost, ohleduplnost… prostě mít toho druhého opravdu rád a chovat se podle toho. Aspoň se snažit. Nenechat svůj vztah a své jednání vůči druhým ovládnout zášti, sobectví či bezohledností.
...Možná znáte situace, kdy můžete mít svým způsobem rádi i člověka, kt. vás neskutečně štve.

Milovat druhého v tom širším slova smyslu znamená vidět v něm člověka, lidskou bytost, někoho stejně omezeného a nemotorného, jako jsem já.
Naopak nenávist (a taky lhostejnost) druhého člověka zbavuje lidství. Stává se pro vás jen věcí, s kt. můžete volně manipulovat, anebo dokonce čertem, zosobněním zla. Pak už žádná pravidla neplatí a můžete mu udělat v podstatě cokoli.
Často to vidíme ve zprávách z ozbrojených konfliktů. I slušný, celkem hodný člověk, dokonce třeba věřící, se najednou dopouští neskutečného násilí na dětech, ženách, bezbranných lidech z nepřátelského tábora. Přestali pro něj být lidmi. Božím obrazem… nezbytné minimum lásky se ztratilo.
Do extrému tohle dotáhli nacisté, ale zdaleka ne jen oni.

Já neříkám, že je snadné, aby se mezi námi lidmi vše dělo v lásce. Očividně nám to nejde. Ale můžeme a máme se snažit. Dokonce i když dojde na konflikt, na spor, na křivdu, na soud, když se musíme bránit…(a někdy je to nutné a správné!) i tehdy nenechat ze sebe mluvit nenávist a zlost. Ani lhostejnost.
I spor, dokonce boj, se dá řešit se základní láskou k člověku a k lidskosti.
Samozřejmě já nemám právo ani touhu radit lidem, aby milovali člověka, kt. jim vážně ublížil. To by ode mne bylo zvrácené a nefér. Tam snad mohu leda nabídnout cestu odpuštění - Někdy nemá cenu čekat na omluvu. A ničemu nepomůže, když s sebou budu pořád vláčet nenávist a křivdu - Něco už o tom taky vím!

Ta Pavlova výzva vlastně neříká, že musíme k druhým prožívat hluboký niterný cit - Někdy to prostě nejde. Stejně by to byla jen přetvářka. Jen hra.
Pavel nás však vyzývá, aby aspoň věci mezi námi probíhaly v lásce. Vlastně abychom přese všechno tomu druhému ponechali důstojnost a lidství. A jednali s ním fér. Jde o jakési minimum, kt. je v mezilidském kontaktu potřeba.
Pokud se vše mezi námi bude dít alespoň v základní lásce, tak těch ublížení a křivd bude co nejméně.  A možná se podaří i leckterá nepřátelství překonat.
Takže: Vše ať se mezi vámi děje v lásce. Prostě všechno. Mezi vámi všemi. Ať jste, kdo jste, a kde jste.

Novodobá Jednota Bratrská vybrala tento verš jako heslo na celý letošní rok. Já si vždycky na novoroční kázání rád tyhle jejich hesla půjčím. Můžeme to brát jako takové poslání, úkol, předsevzetí na celý rok.
A výzva k lásce, k laskavému jednání, ve všem, co děláme, a se všemi kolem nás, ta se letos zdá být zvlášť potřebná.
Světem hýbe hned několik konfliktů a nezdá se, že by se to brzy zlepšilo… I česká společnost je rozdělená už do té míry, že lidé na obou stranách barikády ty druhé přestávají považovat za lidi. Za bližního, za Boží obraz, za někoho, komu patří alespoň minimální láska. Osobně mě děsí, kam to může vést.
A celosvětově - pokud třeba jeden národ o druhém soustavně tvrdí, že je umělý, nejsou to lidé, nemají práva, klidně je upálit, tak se pak nemůžeme divit, že to nakonec udělají.
Z některých výroků ruských, palestinských ale třeba i židovských představitelů mi vstávají vlasy na hlavě.
Taky letošní výročí nepřináší nic moc veselého. 600 let od několika slavných husitských bitev. Hrozné masakry a chaos Německé selské války o sto let později. A konečně bude tomu 400 let, kdy u nás byla zakázána veškerá nekatolická vyznání.

I to jsou plody nenávisti a ztráty lásky k druhým. O to hůř, že další nenávist vyvolaly a vyvolávají.

Proti tomu stojí lidé, jako třeba Přemysl Pitter – On za druhé světové války pomáhal židovským dětem. A hned po válce Německým.

Všechno nechť se mezi vámi děje v lásce. - je to jistě ideál. Snad nedosažitelný, ale ideál, na kt. stojí za to pracovat.
A chováme-li k někomu zášť, stojí za to ji řešit včas.
Je to v podstatě jediná možnost, má-li mít lidstvo vůbec nějakou budoucnost.

Nemusíme se ani přetvařovat, či cítit provinile, když nám to láskyplné dění hned nepůjde. Už snaha, pokus o změnu myšlení se počítá.

Pane Bože, ty víš líp než my, kolik je na světě zloby, a kam až to může vést. Prosíme přemáhej ji v nás samých. Dopřej nám, ať nikdy neztratíme tvůj obraz v druhém člověku, a on ať ho neztratí v nás. Amen.