Odcházení Benjamina Kučery

Odcházení

Farář Benjamin Kučera odchází z Opatovic ke konci srpna 2024

Milí bratři a milé sestry, milí přátelé,

jak už povětšinou víte, rozhodl jsem se ukončit svou službu v Opatovicích. Strávili jsme zde devět krásných let. Ani se člověku nechce věřit, že je to už tak dlouho. I jako rodina jsme zde stihli zakořenit, navázali četná přátelství, která, doufáme, potrvají. Své farářské působení hodnotit nechci, ale snad vám bylo k dobru.

Zkrátka - Od prvního září nastupuji do sboru v Proseči u Skutče. Budu velice rád, když přijedete na návštěvu či o sobě jinak dáte vědět. Pokusíme se o totéž.

Proč?

Těžko se vysvětluje proč odcházíme, a mnozí se mě na to stále ptají. Rozhodně nejde o rozkaz vrchnosti. S nikým jsem se naštěstí nepohádal. A nemyslím ani, že bych tak říkajíc "šel za lepším". Dokonce mě ani nikdo nepřetáhl ani neukecal. Neodcházel bych, kdybych sám nechtěl.

Ale proč tedy?

Říká se, že změna je život. Faráři (a zvláště ti evangeličtí) jsou trochu jako krabi poustevníčci – nikde nemají stálý domov. Čas od času potřebují změnit působiště. Někteří častěji, jiní méně. Je to zcela individuální. Někdo stráví na sboru šťastně 40 let a jiného už po třech letech svrbí nohy. Neumím to vysvětlit. Prostě je třeba změnit bydliště, působiště, začít znovu a jinak. Vyvarovat se chyb... Svou roli v tom hraje i tíha odpovědností, celková tělesná i psychická únava, a spousta celkem drobných praktických důvodů. Osobně se domnívám, že faráře je třeba dělat naplno a pořádně a bojím se, že současným tempem bych toho dlouho už nebyl schopen. Změna působiště mi (doufejme), umožní "restartovat".

Nástupce

Naštěstí nejsem zdaleka první a ani poslední farář v Opatovicích. Těď už to mohu říct: po mě se uvolil vzít si Opatovice dočasně na starost můj otec Jiří Kučera. Hledaní faráře na delší období tedy pokračuje, ale přeci jen mi (a vám asi též) spadl kámen ze srdce. Sbor bude mít bez přerušení svého kazatele.

Poslední bohoslužby

Naposledy, alespoň v roli Opatovického faráře, zde budu kázat 11.8.2024. Zbytek měsíce budu mít dovolenou na stěhování. Rád se s vámi tuto neděli uvidím. A doufám, že v roli hosta mezi vás zase někdy zavítám.

Závěrem

To, že mě Opatovičtí pouštějí neradi, a můj odchod pro mnohé znamenal zklamání, mě mrzí. Nerad jsem někomu přidělal vrásky. Ale jinak to u mě už nešlo. Na jednu stranu i pro mě je kvůli tomu těžké odejít, zároveň je mi to ale přeci jen milejší, než kdybych odcházel ve zlém, nebo se mě sbor už chtěl zbavit.

Zkrátka chci všem moc poděkovat za devět krásných let. Za podporu. Přátelství. Všechny společné prožité chvíle. Za společně sdílený zájem o víru, Bibli, duchovno. Také za všechny dary. Přijali jsme toho skutečně hodně! Snad jsme dokázali tuto štědrost a srdečnost patřičně oplatit.

Benjamin Kučera

Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého.
(List Římanům 15,13)