Velikonoční sborový dopis 2024

Velikonoční sborový dopis 2024

Českobratrská církev evangelická v Opatovicích

Viděli jsme Pána. - Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech, dokud si nesáhnu, neuvěřím. (Podle Janova evangelia 20,25)

Slovo faráře Benjamina Kučery

Milí bratři a milé sestry, milí přátelé,
když Ježíš vstal z mrtvých, byl to pro mnohé šok. Dodnes mi není jasné, jestli se učedníci tak moc báli pronásledování, anebo se báli i svého mistra. Považte – ačkoli slibovali hory doly, nakonec se za něj nikdo doopravdy nepostavil, nikdo s ním nešel na smrt, rozutekli se, jako když do nich střelí.
A také v den, kdy začínají prosakovat první zprávy o vzkříšení, se sice sejdou, ale dveře zamknou na sedm západů a nezdá se, že by šli svého mistra hledat. Vlastně jim dělá problém tomu celému uvěřit. Že by Ježíš přeci jen vstal z mrtvých? Po těch hrůzách? A co to znamená pro nás? Nebude se mstít? - Snad si to jen domýšlím.
Ve vyprávění asi nejhůř dopadá Tomáš. Onen pověstný Nevěřící Tomáš.
Ježíš přichází zavřenými dveřmi, ukazuje se všem a záhy zase mizí. Do jejich tísně a obav přináší slova útěchy a povzbuzení. Jenže Tomáš u toho není. Kam a proč si odskočil, či co ho zdrželo, nevíme. Víme však, že nechce věřit ani svým druhům.
Dokud neuvidím na vlastní oči, neuvěřím.
Jak já mu rozumím!
Nepatřím mezi ty, kdo věří jen vlastním rukám. Má víra nespočívá jen ve věcech, na které si mohu sáhnout. Nicméně jsem vždy opatrný, když jde o fantaskní historky, rádoby zjevení a zaručené zázraky. Až příliš často se jedná o výplod fantazie či vyloženou manipulaci a lež.
Když někdo tvrdí, že skrze něj promlouvá Bůh, nebo dokonce, že je znovu-zrozený Kristus, tehdy bývám Nevěřícím Tomášem.
Tedy ne, že bych si potřeboval sáhnout. Ale prostě – takové zvěsti se těžko věří jen skrze vyprávění.
I když… vždyť my jsme také odkázáni jen na zvěst. Čteme si o tom v Bibli, vyprávíme v kostele. Málokdo z nás opravdu viděl Krista tak, jako učedníci tehdy v Jeruzalémě. A vzali jsme tohle slovo vážně.
Však ani Tomáš si nakonec nejspíš nesáhne. Když spatří Krista, víc už nepotřebuje - „Můj Pán a můj Bůh!“ Setkání se vzkříšeným je tak silný zážitek, že všechny pochyby jsou ty tam.
Také my se především potřebujeme osobně setkat Kristem. Ani ne, abychom viděli na vlastní oči, a už vůbec ne, abychom si sáhli. Potřebujeme hlavně, aby se on dotkl nás.
Pevně věřím, že evangelijní a zvláště velikonoční zvěst tuhle moc má. Když si ji čteme, vyprávíme, když lámeme chléb, vzkříšený Kristus je mezi námi a dává se nám poznat.

Pane náš a Bože náš, někdy nám dělá problém tomu všemu uvěřit. Spolehnout se na pouhé slovo. Ale dotkni se našeho srdce a víc není třeba. Amen.

KŘÍŽ - Slovo kurátora Jaromíra Drdy

Kříž je nejznámější symbol křesťanství. I v naší době, která o náboženství mnoho nedbá, setkáváme se s tímto znamením stále: na chrámových stavbách, na významných místech a budovách, v polích u Božích muk, na hřbitovech, v mnoha domácnostech a také v pracovnách, na zlatých řetízkách zdobících šíje žen, na schránkách se smrtelným obsahem, nad lékárnami, na záchranných vozech, nad stanovištěm lékařů ... . Co vlastně znamená kříž?
Kříž ještě dříve, než byl posvěcen tajemstvím smrti Božího syna, byl znám a užíván. Označoval důležitá místa. Hle, zde se cos paměti hodného stalo. Zde někdo zahynul, jiný unikl, zde někdo věčným spánkem odpočívá. Zde je to místo, od něhož lze pochopit rozličné příběhy.
Význam kříže je však dnes dán nepochopitelnou velkopáteční událostí Kristovy smrti. U kříže na Golgotě stojíme před oním bodem, do něhož jakoby vše směřovalo a odkud je možno odvinout veškerý smysl a pochopení každého života.
Velké, vše ovládající tajemství kříže se zjevuje teprve, když byl kříž použit jako míra člověka, když byl přiložen jako zkouška životní opravdovosti k údům Syna Božího, který tvrdošíjně sám sebe nazýval Synem člověka. Když byl Kristus shledán pravdivým až k smrti, stal se kříž mírou veškerého soudu Božího. Jím jsme a budeme pro věčnost souzeni v každém svém skutku. Kříž je především mírou, vůči které můžeme hodnotit každý svůj záměr a poopravit ho tak, aby skutek z něho vzešlý obstál na soudu pravdy a lásky.
Pohled na kříž zachraňuje ve chvílích, kdy nás pokřivenost tohoto světa drtí až k smutku smrti. Všichni se samozřejmě a pochopitelně obáváme a děsíme smrti. Milujeme život. Smrt nám ho bere. Zde však hledíme na vydání života. V poklesnutí Kristovy hlavy uhlídáme gesto nejhlubšího, nejpokornějšího klanění před Bohem, Pánem všeho života. Otevírá se nám tu jiný pohled na smrt. Smrt, kterou chápeme jako tu, která nám vyrve z rukou vše, co jsme získali, a sklátí nás z jasu života v temnotu hrobu, ustupuje zde smrti, která je utichnutím a posledním obdarováním života docházejícího vyvrcholení.
V našich domovech je kříž rovněž oním centrálním bodem, od kterého se počítá prostor, a to především prostor sociální. Nikdo z členů rodiny nestojí v jejím středu, všichni tu stojí v rodinném kruhu kolem Krista. Křesťanská rodina i středověká obec jsou tak v radikálním slova smyslu demokratické, a to ne jen v rovnosti před zákonem dohodnutým lidmi, ale právě a především před zákonem Božím, který v podvojném-jediném velkém přikázání žádá úctu a vděčnost k Bohu, lásku a zájem pro bližní.
Kdybychom s úctou chovali ve svých domovech kříž, nestanuli bychom ve smrti před neznámým soudcem, králem děsivé vznešenosti, ale před mužem slabosti znalým, kterému jsme nabídli domov a odřekli se mnohého, co je sice sladké, ale také sobecké, aby se tu necítil cize.
Takové hledění na kříž však vyžaduje odvahu. Uvidíme totiž pravdu o sobě a máme ji přijmout. Nejenom, že se nám objeví mnohé naše pokřivení, ale zahlédneme i své hrozné podoby. Při pohledu na kříž vyvstává před námi celá golgotská scéna a mění se v jakési zrcadlo. Poznáváme se v něm. Jednou v bolestí strnulé postavě apoštola Jana, jindy v hořekující Maří Magdaléně, opět jindy ve sprostotě biřiců či v uspokojené učenosti zákoníků rozšafně řídících záležitosti svého národa.

Program na velikonoční období

29.3. Velký pátek
    • bohoslužby v 8.30 hodin v Malči
    • bohoslužby v 17.00 hodin v Opatovicích
    • Svatá večeře Páně
    • V Opatovicích posezení u kávy a čaje
31.3. Neděle velikonoční
    • bohoslužby v 9.00 hodin v Opatovicích
    • bohoslužby v 8.30 hodin v Malči
    • bohoslužby v 10.00 hodin ve Vilémově
    • Svatá večeře Páně
1.4. Pondělí velikonoční
    • bohoslužby v 9.00 hodin v Číhošti a v 11.00 hodin v Sázavce 
    • Svatá večeře Páně